Pár slov o české šlechtě v éře První republiky

18. 01. 2010 19:52:20
Aristokracie v moderní době byla společenskou vrstvou, kde více než národ znamenal životní styl, kultivovanost, ušlechtilé zájmy, a lhostejno bylo, zda se její příslušníci setkávali ve Vídni, Svatém Mořici, Benátkách, Paříži nebo na českém venkovském sídle.

Aristokracie v moderní době byla společenskou vrstvou, kde více než národ znamenal životní styl, kultivovanost, ušlechtilé zájmy, a lhostejno bylo, zda se její příslušníci setkávali ve Vídni, Svatém Mořici, Benátkách, Paříži nebo na českém venkovském sídle. Přináležitost k jiné kultuře, jež ve středostavovských vrstvách vzbuzovala (a dlužno podotknout dodnes vzbuzuje) na jedné straně nekritický obdiv a skrytou touhu po nápodobě a na straně druhé nepochopení a odsudek si šlechta zachovala i po vzniku Československé republiky, tedy v v situaci, kdy definitivně přišla o svou politickou moc, již si zachovávala i v pozdním období habsburské monarchie díky výjimečnému postavení císařského dvora a reziduím stavovských hledisek zachovaných v politickém systému jinak liberálního státu. V téže době pozbyla i samotného institucionálního vymezení, když byly v nové republice jedním z prvních zákonů zrušeny šlechtické tituly. Sami tvůrci zákona si však uvědomovali, že zrušení titulů ještě neznamená nastolení společenské rovnosti. Řečeno slovy poslance Františka Weyra: „Pokud tomuto obyvatelstvu bude nějaké šlechtictví, titul hraběcí nebo knížecí atd. imponovati více než obyčejný občan, potud, pánové, ani trestní sankce nám nepomůže.“ Tato „jinakost“, která bránila šlechtě přizpůsobovat se kultuře středních vrstev, společně s omezenou schopností šlechty přijmout jazykově vymezený nacionalismus a ochotou přiklonit se k měšťanskému liberalismu a k demokratismu zakládala negativní stereotyp o nobilitě, který se vyvinul v druhé polovině devatenáctého století a úspěšně přežíval ve století dvacátém. Velmi výstižně ho ve svém v pamfletu vydaném na sklonku existence habsburské monarchie shrnul spisovatel a žurnalista Josef Holeček. K výkřiku „šlechty nemáme, české národní šlechty, která by byla korunou naší společnosti, jejím vůdcem a chloubou,“ přidal obžalobu s výčtem hříchů či přímo zločinů českých aristokratů. Moravské pole, Lipany, Bílá hora, porobení sedláci, politický egoismus státoprávní šlechty, národní vlažnost, jejímž projevem bylo nedůsledné užívání českého jazyka - to vše vedlo k vynesení konečného ortele: česká šlechta v národním smyslu neexistuje. Avšak netřeba lkát, jak dále dovozoval Holeček. Bez šlechty je nám umožněn návrat do dob předfeudálních, kdy „všichni rodilí a čistokrevní Čechové byli občany prvního řádu.“ Navíc příslušnost k českému národu je sama nobilitujícím faktorem („Sám český národní původ je jaksi aristokratický, či superiorní“) a aristokracie rodu bude nahrazena aristokracií ducha.

Jakkoliv bylo zrušení šlechtických titulů pro příslušníky české nobility citlivé, dokázali se s ním vyrovnat, neboť sám právní akt nemohl odbourat pocit výjimečnosti daný vědomím starobylosti rodu. Ten byl posilován zvýšeným zájmem bývalých šlechticů samotných o genealogii a rodovou historii, jehož důkazem je řada literárních prací s touto tématikou. Stejně tak zůstala rodová paměť pevně zakotvena v interiérech aristokratických sídel.

Bolestnější byl útok na majetkovou základnu šlechty – na její velkostatky, který představovala pozemková reforma. Její rozsah byl v evropském měřítku nebývalý a samotné nastavení jejích podmínek nespravedlivé. Na mysli mám především rozhodnutí o stanovení náhrady v předválečných cenách půdy. Reforma samozřejmě zahrnovala všechny majitele velkostatků, nejcitelněji se však týkala největších pozemkových vlastníků – tedy bývalé šlechty (71% půdy) a církve (7% půdy). Ještě spornější však byla historizující argumentace, která byla s reformou spjata. V publicistice prakticky všech českých politických stran se objevilo heslo o potřebě odčinit Bílou horu, které vycházelo z výše zmíněného stereotypu o „zrádné a cizácké šlechtě“. V reformě tak mělo jít nejen o uspokojení sociálních potřeb českých rolníků, ale také o návrat „zcizené české půdy“ zpět z rukou německé šlechty do vlastnictví národa.

Proti tomu polemicky vystoupil historik Josef Pekař v článcích otištěných v nedělní příloze Národních listů, které doplněny o dobrozdání pro Národní shromáždění a stať o arcivévodovi Františku Ferdinandovi d ́Este vyšly knižně v roce 1923 pod názvem Omyly a nebezpečí pozemkové reformy. V práci vyslovil myšlenku inspirovanou Hanušovou knihou Národního muzea, která se týkala místa šlechty v českých novověkých dějinách. Proti argumentům zastánců pozemkové reformy postavil tezi o kulturním a politickém významu české šlechty pro udržení historické kontinuity. Dokládal to nejen jejím podílem na kulturních aktivitách v počátku národního obrození, ale i rolí šlechty jako nositelky státoprávní ideje, což osvědčila v politických bojích druhé poloviny devatenáctého století. Pekař navíc nezastíral, že mu imponovalo konzervativní myšlení aristokratů. Naznačoval tak možnost spolupráce bývalé šlechty a české politické pravice.

Strategie vyrovnání se s pozemkovou reformou do značné míry určovalo politické postoje bývalé šlechty v Československé republice. Část velkostatkářů při lobování ve svůj prospěch zdůrazňovala přitom svou loajalitu vůči národu a novému státu, část pak začala hrát sudetoněmeckou kartu. Vyhranění těchto přístupů vedlo k definitivní nacionalizaci příslušníků šlechtických rodin ve smyslu jednoznačného přihlášení se k jedné z národností. Svou roli zde ale hrála nepochybně okolnost, že na rozdíl od habsburské monarchie přestaly existovat alternativy v podobě supranacionálního rakouského vlastenectví, ale i českého zemského patriotismu. Paradoxně tak zjevná tendence vytěsnit šlechtu z národního společenství nezabránila tomu, aby se alespoň její část vědomě hlásila ke svému češství. To se projevilo v rovině jazyka, povědomí o společné národní minulosti i ochoty angažovat se ve prospěch Československé republiky.

Pokud se týká nacionality příslušníků bývalé šlechty, 73% bývalých šlechticů se hlásilo k německé národnosti a 27% k národnosti české (orličtí Schwarzenbergové, chlumečtí a kostelečtí Kinští, Lobkowiczové všech větví). Politicky se pročeská část aktivizovala v roce 1938 předáním prohlášení věrnosti českému státu prezidentu Edvardu Benešovi. Ještě zajímavější však bylo prohlášení ze září 1939 – „Národ český ...zajisté může považovati za své právo i svou povinnost tvrditi se vším důrazem – kdyby o tom pochybnost vznikla – skutečnost, že má českou šlechtu jako svou složku, jež od těla národního se nikdy neoddělila a nikdy svým přičiněním oddělena nebude.“ Tento dokument byl podepsán 69 zástupci 33 rodů bývalé staré šlechty. Abych zabránil diskusi o možných výjimkách, upozorňuji, že v českých zemích žilo na sklonku monarchie přibližně dvě stě rodin náležejících ke staré šlechtě. Právě k tomuto číslu je nutné vztahovat počet pročesky angažovaných bývalých aristokratů. Naposledy příslušníci české šlechty veřejně vystoupili v červenci roku 1945, kdy upozornily dopisem československou vládu na majetkovou perzekuci rodin věrných národu za okupace.

Faktický konec české šlechty znamenal až únorový puč, který ji definitivně zbavil majetku, větší část vyhnal do emigrace a ty, kteří zůstali, pronásledoval. Dlužno podotknout, že tato dějinná událost pohřbila i české sedláky, živnostníky a intelektuály, bez nichž se na rozdíl od šlechty moderní český národ neobešel.

Autor: Zdeněk Bezecný | pondělí 18.1.2010 19:52 | karma článku: 21.31 | přečteno: 2320x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 128 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 119 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 215 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 170 |
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1318
Historik a politik.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...